Tvrdá Praha, 15: Tohle už nejez, 1. část

Někdo chytřejší by článek nazval třeba: Zdraví, co se napraví.

Nuže, pojďme to zkusit. Minule jsem avizoval, že se budu častěji zaobírat uzdravováním těla, ale i mysli, protože jedno bez druhého nefunguje. Samozřejmě nenabízím žádný oficiální univerzální recept, i když si to mohu myslet. Popisuji jen opatření, která pomohla mně osobně. Nezbavil jsem se všech chronických zdravotních neduhů, mnohých už ale ano – novými návyky a stravou. U zbylých komplikací holt musím akceptovat, že se jich nezbavím ze dne na den. Ze dne na den na mě koneckonců také nepřišly, dávaly o sobě dobře a jasně vědět, jen jsem na to dlouho kašlal a dál si škodil.

Případ za všechny: jednou na treku po Tatrách jsem si od bačů neustále dokupoval čerstvé kravské mléko. Už jsem tušil, že mi asi nedělá dobře ani v malém množství, ale hlasy okolo mě včetně mého alergologa mi to soustavně vyvracely. A já se přirozeně nechtěl své radůstky vzdát. Denně jsem v Tatrách odkrouhnul tak tři litry plnotučného mléka a ještě se pídil po sýrech. Na obličeji se mi udělala nenápadná zarudlá vyrážka, a ač bylo léto, měl jsem plný nos a škrábalo mě v krku. Krom toho jsem si z fyzicky brutálně náročného treku odnesl asi tři kila špeku navíc.

AŤ SI TO CHCI, NEBO NECHCI PŘIZNAT,

stále se mi ještě často nedaří nahlížet na mnoho lidí jako na ne zcela inteligentní (za toto, prosím, ukamenovat) a mám tendence jejich slova a činy bagatelizovat, nevnímat nebo posměšně odsuzovat. Nejsem na to pyšný, škodím tím sobě i ostatním, škodím tím zejména svému zdraví, čili si nepomáhám v uzdravení zbývajících chronických onemocnění. Protože neurážet, nepomlouvat, nehodnotit, to je úplný základ nápravy. Každý den se snažím o vědomé zlepšení, tudíž asi dělám své momentální maximum. Zároveň neusiluji o zbavení se průbojné a autentické části své osobnosti. Jasně, chci mít věci víc na háku a nic moc si nebrat osobně, zároveň nechci být submisivní, tichý a se vším dopředu smířený eunuch.

Pro úplnost ještě musím uvést, že jsem v minulosti býval zcela zdravý, snad vyjma nějakých občasných kýchanic během "letních senosečí". Jenomže jsem dlouhé roky obědval čipsy a coca-colu, svačil čokoládu, večeřel čipsy a snažil se tvrdošíjně měnit nezměnitelné věci. Žádná vláknina, žádné antioxidanty, žádný, žádný oddech… Nějaké neduhy o sobě pozvolna dávaly vědět až po 25. roce života. Konec anamnézy, pusťme se do toho. Popíšu vám všechny mé zhouby.

KOFEIN Tahle věcička mi dokázala způsobovat návaly horkosti, z nichž jsem vyšiloval. A jak jsem z nich šílel a zároveň si hned neuvědomoval příčinu, začal jsem být vzteklý taky sám na sebe a na ostatní. Úplně jsem přestal pít kávu včetně bezkofeinové, černý čaj, coca-colu a podobné "povzbuzující" záležitosti. Tři roky už jsem se nedotkl energetického nápoje, nepiji ani zelený čas. V obou těchto věcech jsou nějaké "teiny" či "feiny", o které nestojím. Kromě naprostého zmizení pocitu přehřátí a s tím spojené podrážděnosti jsem taky začal lépe usínat a spát. Pokud se dnes s nějakou horkostí setkám, je to jen od expozice slunci nebo od pobytu v nějaké extrémně přehřáté vydýchané místnosti. Na podobné stavy zabere mátový čaj, oslazením medem se z něj stane znamenitá lahůdka. Ale, nepředbíhejme…

ŽIVOČIŠNÉ MLÉKO Dnes už nemám nejmenší pochybnosti o tom, že mně živočišné mléko a veškeré jeho deriváty škodí. Bohužel je v nějaké své podobě ukryto ve většině potravin, čili je třeba číst a číst a číst etikety s informací o složení. Zkoušel jsem i kozí a ovčí mléka, ale po nějakém čase se ukázalo, že jde o slepou uličku, na jejímž konci slídí škodlivost. Živočišné mléko lze snadno nahradit chutnými mléky na rostlinné bázi, které jsou dnes tak běžné a rozšířené, že by to vystačilo na samostatný článek (hm, proč by ne…). Za mě je favoritem sója, protože je nabušená proteiny, v tomto exceluje i mléko hrachové. Chuťově nej je asi domácí mandlové. Odstraněním "vemenných" mlék z jídelníčku jsem se skoro úplně zbavil zahlenění dýchacích cest a nejtěžších projevů alergií a ekzému.

LEPEK Naštěstí žijeme v krásné době, kdy se bezlepkový program slušně rozjel a etabloval. Bezlepkáři už nemusí trpět přežvykováním beztvaré hmoty bez chuti a živin. Nebo smáčet brčko do řídké kaše chuťově připomínající vodou zalitou mouku. Bezlepkáři se mají fajn. Navíc se díky svému omezení dostanou k novým, neznámým regálům a neznámým produktům, což podporuje jejich zvídavost a zároveň podporuje i opatrnost, protože také v gluten free regálech číhá bílkovina živočišného mléka. Časem se bezlepkáři naučí docházet do různých malých obchůdků-speciálek, kde dostávají tipy z praxe od obsluhy nebo majitelů a objevují úplně nové výrobce. Dnes se dají sehnat sušené chlebíčky (plátky) snad z čehokoliv rostlinného, aktuálně frčím v kaštanové mouce. A ano, i klasický chleba nebo rohlíky jsou k mání v bezlepkové podobě. Jak mi bezlepková "dieta" pomohla? Celkově pociťuji nižší žravost, mnohdy hubnu i bez cvičení, snížily se symptomy alergií a ekzému, výrazně se zlepšilo trávení. A nejpodstatnější přínos bezlepkovky – vůbec nikdy mě nebolí hlava a vskutku zřídkavě bývám večer unavený!!! Asi nemusím podotýkat, že předtím byla situace přesně opačná.

SLADKOSTI Asi největší zbytečnost, co může člověk vzít do pusy. Sladkosti totiž umí odstartovat závislost na cukru, čili jich jíte stále víc a víc a kdo má štěstí, toho po nich rozbolí břicho a dá si od nich na pár hodin pauzu. Stejný efekt umí třeba klasické čipsy, co naopak spouští chuť na další čipsy a další a další kořeněné slanosti, které pak bude potřeba zajíst ničím jiným než právě sladkostmi. Začarovaný kruh. Konzumace cukrovinek ve mně vyvolávala neklid, těkavost, přebytek energie, nervozitu a neklidné usínání. Při zvýšené konzumaci ještě i vyvolání zahlenění dýchacích cest. Návdavkem přidejme tendenci k šupinatosti vlasové pokožky, kdy si člověk musí mýt vlasy snad každý den nějakým antilupovým šamponem. A pochopitelně – po sladkém se tloustne. U mě osobně mnohem znatelněji než třeba po čipsech a tučných uzeninách.

VEPŘOVÉ A HOVĚZÍ MASO Jsem masožrout. Jednou jsem se jal asi dva měsíce koketovat s vegetariánstvím a fakt jsem si docela užíval, jak zachraňuji planetu a svoje svědomí. Jenomže vegetariánství mě podivně oslabovalo a touha po mase zvítězila. Nebažil jsem po chuti a úchvatné gumové konzistenci masa, musel jsem je mít, jinak bych nebyl. Ubývala mi fyzická síla, ztrácel jsem se před očima, podléhal jsem pocitu, že mi křupnou kosti v těle, až někde náhodou upadnu. Moc rád bych se stal veganem, držel půsty a jedl jen, abych žil. Ale zatím nemám podobnou schopnost ve svém repertoáru. Pročištění od masa mi však přineslo dvojici poznání. Konzumace vepřového masa mi působí těžko v žaludku i na mysli, vepřovým masem nezískám nic a naopak ztrácím velký kus vitality. Vyhýbám se mu. On už jen pohled na čuníky často vnímavějšího člověka přesvědčí, že ona čtyřnohá popelnice nedodá lidskému tělu a duši právě nejlepší palivo. Pak jsem zjistil, že jím-li více hovězího masa, dochází k zahlenění dýchacích cest. Čili hovězí notně omezuji. Masné chutě jsem se naučil uspokojovat větší konzumací krůtího masa, mořských ryb nebo sladkovodního lososa, pstruha a candáta. Snadné a rychlé na přípravu, chutné a po snězení bez výčitek. Pokud je po ruce, nakupuji v bio kvalitě. Stravitelný článek o rybách v kuchyni, který jsem přečetl asi třikrát a výrazně mi s nákupy pomohl, najdete na Culina Botanica.

KOŘENÍ Kořeněná jídla si dopřávám jen při opravdu výjimečných příležitostech a především v zimním období. Koření mne dokáže neuvěřitelně rozehřát a cítím jakýsi vnitřní oheň. S něčím podobným se špatně usíná, těžko uklidňuje, navíc mě svědí pokožka v oblasti lící. Celkově velice nepohodlné dopady konzumace.

ALKOHOL Tady si asi u mnoha Čechů zavařím, ale nemám rád pivní zábavu spočívající v překřikování se někde u stolu. Radši s někým pokecám za chůze nebo v autě a dám si džus. Takže alko skoro nepiju a rád bych odboural i pití řídce příležitostné, občasné. Pivo mi rozhazuje zažívání, po silnějším alkoholu mě půl dne bolí hlava. Za těch pár hodin opileckého hrdinství mi to nestojí.

CIGARETY Vlastně dost rozumím jedincům, kteří s kouřením ne a ne přestat. Kouření je insta lékem na depku nebo nějaké rozhořčení z konfliktu na pracovišti. S cigaretkou je snadné navazovat nové kontakty s lidmi – kuřáky. Což je na jednu stranu příjemné a bezpečné, leč na stranu druhou se kruh škodlivé závislosti uzavírá. Já jsem s cigaretami seknul, protože jsem se cítil uvnitř jako zapálený a když jsem to s nimi přehnal, uhnal jsem si regulérní horečku s následnou zimnicí. Jako nějaké uštknutí od hada. Fuj. Čadil jsem v průměru vždycky tak dva tři měsíce v roce od svých 20 let. Od exodu na Vysočinu jsem o cigáro ani nezavadil a ani jedinkrát po něm nezatoužil.

Jako informaci pod čarou jsem se rozhodl uvést ještě dva další tipy. Nikdy nezajídám masová jídla sladkostmi nebo ovocem. Vždy si počkám minimálně 60 minut. A proč? Protože se chci vyvarovat jakéhosi zkvašování jídla uvnitř mě. Další věc je, že se snažím během jídla nepít a jídlo hned nezapíjet. A to ani v případě čisté vody. Snažím se počkat si minimálně 15 minut.

A co vy? Souzníte s těmito slovy? Jste ochotni přijmout změnu? Pokračování příště...