21. Mýtus o globálním zateplování

Někdo chytřejší by článek nazval třeba: Jak si doma udržet teplo.

Cihlové a tvárnicové stavby jsou skvělá věc. Každý vám řekne, že co je v cihle, to je hodnotné. A cihla má celkem fajn vlastnosti. Některé. Třeba umí krásně natáhnout vlhko a dostat ho někam výš. Což je asi fajn, když je použijete jako dlažbu do vlhkého sklepa. Na rozdíl třeba od betonu se tolik "nepotí". Ale v klasickém zdivu je její schopnost kapilovat spíše na škodu a je tudíž potřeba tu vzlínavost zardousit někde pod povrchem země. A když je barák celkem suchý, umí si cihla hodně dlouho podržet pokojovou teplotu. Anebo taky nesnesitelný chlad, když se doma kvůli nepřítomnosti jeho osazenstva netopí nebo nad vytápěním nedlí nějaký automat.

Cihla má prostě dlouhou tepelnou setrvačnost. Dlouho se rozehřívá, dlouho se zbavuje získaného tepla. Na rozdíl od moderních dřevostaveb, které se rozehřejí cobydup, ale teplo pak jednoduše nemají kam uložit. Mám možnost přímého srovnání, jelikož jsme na cihlovém a tvárnicovém (štěrkobeton) baráku vystavěli půdní byt s parametry pasivního domu. Šířka "měkkých zdí" tohoto bytu je v šikminách větší než 45 centimetrů, štíty budou mít ve finále asi 70 cm. Když ještě půdní byt neexistoval, pobývali jsme jen dole. A od samotné koupi domu nás mrskal tvrdý chlad. Plány na kompletní izolaci domu jsem měl v hlavě od začátku, ale nechtělo se mi tím zabývat. Přes léto jsme si nechtěli nic připouštět, ale první zářijové dny hovořily jasně.

BUĎ SI TO NĚJAK ZATEPLETE, NEBO HYBAJ ZPÁTKY DO BYTU.

S novou otopnou soustavou nebyla situace zase tak strašná. Ovšem za předpokladu, že jsme všichni doma a o topení se střídáme. Taky jsme nechali postavit dobře zaizolovanou příčku, která nás teplotně oddělila od schodiště a prostoru půdy. Před tím tam byl jen závěs a nahoře i nějaká příčka z prken. Brutálně mi vadila jedna věc. Když se o barák začal otírat studený vítr, úplně jsem cítil, jak zdivo beznadějně prochladá, nehledě na jeho tloušťku taky nějakých 45 centimetrů. Pocitově jsem si přišel jako v totálně promočeném spacáku někde na úpatí Himaláje. Nebo jako postávající ve frontě v tričku někde na vladivostockých vánočních trzích. Prostě nebylo nic, co by nás chytře oddělovalo od venkovní nepohody. Rval jsem si vlasy a ptal se, kdo že podobné řešení vůbec v minulosti vymyslel. Jaký pitomec. Nebyly náhodou lepší sruby, sláma a podobné věci? No nic. Nenechal jsem se udolat. Je na čase přivolat si domů mefista.

MODERNITA SE OPĚT STŘETLA S PERMAKULTUROU/EKOLOGIÍ.

Rozhodl jsem se obmotat celý dům do polystyrenového kabátku. Na verandu, která byla nově vyzděná a na sever, 20centimetrové desky. To samé i pod podlahy verandy. Na tlustou severní zeď 16cm desky. A na "zbytek" domu sílu 12 centimetrů. Strop sklepa mělo pokrývat 5 centimetrů. Už jsem si i domlouval firmu... ale, udeřila zima a nikomu se na fasádu už nechtělo. Nová fasáda byla nejvíc demoralizující akcí našeho rekonstrukčního úsilí. Dokud nebudeme mít zadky v maximálním možném teple, nemůžeme se na Vysočině dostatečně věnovat permakultuře a osobnímu rozvoji, začal jsem se přesvědčovat. Vzpomněl jsem si na hlášku jednoho z původních majitelů domu. Říkal, že člověk udělá všechno možné i nemožné, aby se v domě ohřál. A když je v baráku zima, nemá cenu vůbec nic. Jeho výrok jsem si musel interpretovat po svém a za své náboženství pojal strategii "zaizolovat vše, jak nejlépe to půjde". Vzhledem k tomu, že jsem ve sklepě objevil uhlák narvaný uhlím, plastovými flaškami, nějakou textilií a papírem, pochopil jsem, jak asi vypadalo pánovo dělání si tepla za každou cenu. Pán prostě "jel bomby".

JÁ CHTĚL ZA KAŽDOU CENU IZOLOVAT.

Zamýšlená sociální izolace se nám víceméně vydařila, s tepelnou izolací jsme tolik štěstí neměli. S první firmou nám to nevyšlo. Tak jsem psal a volal dalším. Podařil se mi rekord - obeslal jsem mailem takřka 500 řemeslníků z víceméně spádové oblasti, kteří měli v popisu práce něco s fasádami. Neozvalo se jich ani patnáct, ani deset, nýbrž tři. Jeden divný, dva další se už pak taky neozvali nazpět. Dokonce jsem zkusil na Vysočinu přitáhnout pána-fasádníka, kterého už jsem znal z minulosti. Měl to k nám krásných 100 kilometrů. Ochotný byl a za to mu vděčím, ale v ochotě zůstal sám a své spolupracovníky nebyl s to na Vysočinu dostat. Říkal jsem si v duchu, proč sakra v 21. století neexistuje nějaký centrální systém, kde si zadám požadavek a třeba za měsíc k nám přijdou dělníci. Ona pověstná neviditelná ruka trhu mi přišla schopná tak akorát podat si toaletní papír. Paralelně s firmami jsem měl předdomluveného i jednoho místního pána, který by řekl dalším místním pánům a společně by fasádu mohli třeba za dva měsíce uplácat. Firma by to udělala asi za dva týdny. No budiž, alespoň zase jednou podpořím místní šedou (pán je už starší) ekonomiku.

Jenomže pán se u nás trápil i na mnohem menších zakázkách. Občas úplně zmizel ze světa. Byl mi ale dlouhodobě sympatický a věřil jsem domluvě, co jsme spolu měli. Ta zněla, že už nebudu hledat další jiné fasádníky, že vše nechám na něm. Během dlouhé doby se mi i ozvalo pár jiných řemeslníků, co jsem je obesílal mailem. A z novu jsem šel říct "našemu" pánovi, co tedy dál. A vždy jsem byl ujištěn, že vše zvládne. Kde končí loajalita a kde začíná průser, to jsem moc nechtěl vidět. A pán se dál trápil u nás na akcích, které bych zvládl i já, řemeslnické polojelito.

ALE POŘÁD JSEM VĚŘIL.

A jak jsme dopadli? Blíží se konec roku 2022. Dům mohl být celý v polystyrénu už před zimou 2019/2020. A my máme všeho všudy hotovou čtvrtinu a něco. Naštěstí jde o severní stranu, kterou jsem prioroval. Že by se onen "náš" pán přeci jen nakonec vybičoval k aktivitě? Ani omylem. Pán se jednoduše odmlčel. Holt vsadit vše na jednu kartu je hloupé. Naštěstí jsme zázrakem a na poslední chvíli narazili na šikovného pána, který u nás už v podzimních nízkých teplotách rozjel zateplovací akci sice ne ve velkém, ale alespoň ve spolehlivém. A povím vám, když se oprostím od ekologičnosti nebo neekologičnosti polystyrénu, je to krásný pocit mít konečně "krunýř", kterým neprojde mráz a který udrží venkovní hluk venku. A barák samozřejmě i prokouknul. Takhle jsem si to představoval nějak od začátku. A zase až s pořádnou izolací na zdech jsem si uvědomil, že v nás myšlenka na permakulturu rozhodně nevymřela. Věci se mají tak, že pokud nejste typ na maringotku, holt se musíte k ekologickému způsobu života dopracovat skrze investice a vyjednávání. Musíte mít čisté a teplé zázemí, asi i prostředky plynoucí z více zdrojů, více aut, internet, nějaké automatické domovní serepetičky. Právě taková je nakonec naše cesta k permakultuře. Dodělávka fasády by měla proběhnout v květnu 2023 - držte nám palce!

Taky jste vyšilovali z toho, že vám neustále vychladá dům a pořád marně čekáte na zaizolovanou fasádu? A tak jste topili a topili s pocitem, že je to úplně navíc...?