15. (Po)dělají nám střechu?

Někdo chytřejší by článek nazval třeba: Kam se rekonstrukce ubírala dál?

Chce se mi psát o ptácích, kteří u nás pokakají úplně všechno. Od střechy domu, aut a čehokoliv odloženého venku na pět minut. Jednou nám ptáci nakakali na náš strom-ořešák tak mocně, že se po tíhou jejich guána div nevyvrátil. Říkal jsem si, jak by bylo skvělá navést tuhle kadicí letku přímo na naši zahradní džungli nebo stavby odsouzené k záhubě. Naši ptáci jsou prostě mocní. Dokonce nás donutili nechat si udělat novou střechu, protože stará by ty jejich letecké pumy už taky nemusela ustát. A dokonce nám pomohli s výběrem střešní krytiny. Cože???

JÁ JSEM ALE TAKY PTÁK.

Opět jsem se dopustil chronologické boty. Protože nejprve jsme dělali nové topení a pak až nová okna. Mezitím se ale u nás odehrála ještě jiná mordovací akcička. Měli jsme tu partu ostrých hochů s ostrými lopatami a ještě ostřejšími sliby. Odkopávali nám základy a dělali drenáž. Za práci si nechali královsky zaplatit. Zvorali to. Bohužel ne z neznalosti, ale zcela vědomě. Byl to takový typ řemeslníků, kdy mě nakonec DPDJM přiměla jim peníze vyplatit, protože se obávala jejich nezvané návštěvy u nás, až se vzdálíme od domu. No, co už, stalo se. Podobné zkušenosti mě alespoň učí odpouštět a věřit, že každé setkání v životě má asi nějaký smysl.

JAK NÁM VLASTNĚ POMOHLI TI PTÁCI?

Dostanu se k tomu. Sehnali jsme si střechaře. A ten nám přinesl dvě vzorové tašky. Popletl to a jedna taška byla barvou mimo vše, co jsme chtěli. Ale já ji znal z googlu a vlastně jsem po ni i toužil, jen jsem neměl odvahu na světlou střechu, lesklou béž. Bál jsem se, že nám ji ptáci zkakají do černobíla během pěti dnů a dvou hodin. Ptáci ale vynesli na světlo boží nejen svá hovínka, ale i důvtip. I šel jsem druhdy ven pro obě vzorové tašky. Jedna z nich byla bestiálně pokáklá od ptáka, přestože byla v ostrém úhlu opřena o zeď domu. Šance, že by pták mohl zakadit tak malý objekt v podobné trajektorii, byla takřka nemožná. Hádejte, co za tašku pokadil? No ano, naši obávanou suicide beige.

Chtěl jsem obě tašky odprezentovat DPDJM. Antracitku jsem postavil do chodby, pokakaninu hodil do vany a pořádně ji vydrhnul. Jakmile jsem mimo vizuálního kontaktu získal i ten haptický, začínal jsem mít k tašce vztah. V hlavě se mi rozvinul příběh o domu a stodole v béžové, šedé a slonové kosti. Nadčasový luxus a jakýsi technokratický chlad, kterým se budeme vymezovat oproti venkovské červené a venkovské ušmorousané. Má to ale jedno ale - ptáci nám fakt střechu podělají cobydup. Jenomže, nebyl onen přesně namířený kakanec signálem z nebe? Nevyjevili nám naši ptáci znamení o jejich přízni? Máme vybráno. Střecha bude béžová a plechařina okolo antracit.

TEĎ JEN DOUFAT, ŽE ZBOŽÍ VŮBEC BUDE.

Střechař mě od mé volby odrazoval, že je nepraktická a exotická. Takhle to teda přesně asi neřekl, ale něco ve smyslu, že by byl více klasik. Jasně. Kdybych byl více klasik já, jezdil bych na chatu rodičů a bydlel v Praze. A co, půjde krytina vůbec sehnat? Jó, pár let nazpět nebylo kolem sháněček velké drama. Trapnost přinesly až ty covidy, kdy se najednou stalo ceněným artiklem i droždí a hajzlpapír a málem i pet flašky, natož pak cokoliv na stavbu domu.

Fajn, krytina asi o týden později dorazila a střechař šel na to. Vlastně už nějaké bacily řádily, takže střechák přišel o své elitní síly v podobě ukrajinských pomocníků, které nepustily ze své domoviny. Působil nejistě a zranitelně. Na stavbě hodně kouřil a ještě více pil. Za pár dnů si přivedl na pomoc jednoho taxikáře a jednoho hlídače. Fajn chlápci, ale výsledky prachšpatné. Do střechy nám několikrát během její rekonstrukce zateklo, jako nějaký chlapík z komediálního filmu jsem běhal po podkroví a hrál hodně rychlé šachy s velkými hrnci na zachytávání dešťové vody. Jeden renomovaný výrobce střešní krytiny má stěžejní slogan, tuším: Střecha na celý život. Já jsem začínal mít obavy, že firma Střechák a syn si u markeťáků objednala něco jako...

... REKONSTRUKCE STŘECHY NA CELÝ ŽIVOT.

Pán a jeho parta se u nás objevovali vždy těsně před vypuknutím deště. Pak se schlíple omlouvali (rozuměj: vymlouvali), že se střecha v dešti dělat nedá a že přijedou až jindy a snad budou mít štěstí na sucho. Nasucho byli jen málokdy, protože pili jako duhy. Ale proč k nám nejezdili, když zrovna nepršelo? Začínal jsem si připadat jako hlupák, protože jsem byl ohlupován frapantně a nerafinovaně. Měli jsme na domě víceméně profíky instalatéry. Pak nás poctili svojí službou kopáči-šejdíři. Pak u nás byli zcela profi montážníci oken a zedníci. A pak nás potkala metla v podobě party střechařů "z bláta do louže". Namísto dvou týdnů probíhala rekonstrukce střechy dlouhé dva měsíce. Nemohl jsem řemeslníky popohnat, protože mi lhali a vymlouvali se na kdeco. Nemohl jsem je ani vyhodit, protože by nám nedokončili střechu. Lapen do pasti jsem alespoň tu a tam pociťoval satisfakci, když jsem na konstrukci střechy odhaloval zásadní nedostatky a mistr střechák vše s lahví v ruce odkýval a zavázal se napravit.

NAKONEC TAM NĚJAKÁ STŘECHA VZNIKLA.

A byla teda fakt krásná. Nepokrytě se nehodlám skrývat za názor, že pokrytá krytina vykryla nedodělaný ráz domu. Stala se domem sama o sobě. A co ptáci? Asi jsme s nimi museli udělat nějakou nepsanou dohodu. Naši střechu hojně využívají a dozajista i letový prostor nad ní. Přesto však je střecha nepos-kvrněná.

A co pán s lahví? Jeho dílo již je stáro dvou a půl let, a nespadlo. Nikam nezatéká a nic neodlétlo. DPDJM konstatovala, že PSF (pán s flaškou) udělal své maximum. A asi má DPDJM pravdu. Své maximum PSF předvedl také, co se týče snah obrat nás o peníze, které mu nenáležely. Ale co už, odpuštěno. I když by měla střecha mít jakous takous záruku, budu doufat, že nám ji jednou "zakytují" třeba právě ptáci s flaškou, a ne PSF. No, i když...

Také jste měli z některých řemeslníků doslova strach, jak to celé dopadne? Jsou snahy obalamutit klienta mezi řemeslníky folklor, nebo jde o výjimky? A jak byste se s něčím podobným vypořádali?